Podařilo se nám přejít Skandinávské pohoří a jsme v Norsku na pobřeží Trondheimského fjordu. Cestou jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, tak mě napadlo některé sepsat, dokud si něco pamatuju.
Cesta, po které jsme šli, je využívaná od nepaměti, zřejmě šlo o zavedenou trasu už před tisíci lety, kdy ji proslavil (svou smrtí) král Olaf II. Haraldsson (svatý Olaf). Cesta spojuje Jämtland (dnes součást Švédska) s Trondheimem (dříve Nidaros, který byl dlouho centrem Norska).
Největší historickou událostí (odhlédneme-li od našeho přechodu) je již zmíněný návrat krále. Olaf II., bývalý norský král, se přes Jämtland vracel z exilu do svého bývalého sídelního města s novou armádou. Sice ho zde v bitvě u Stiklestadu porazili a zabili, nicméně svého cíle dosáhl – prohlásili ho „Věčným králem Norska“ a ještě k tomu svatým.
Cesta přes hory určitě nebyla snadná, ani bezpečná, i když na vás nečekala nepřátelská armáda. Široká náhorní plošina plná močálů (a komárů) znesnadňovala, až znemožňovala přechod v létě a kruté mrazy v zimě. Nejlepším příkladem je jedna nepovedená, taktéž vojenská, výprava:
Po prohrané Velké severní válce, kdy Švédsko ztratilo většinu svého území v Pobaltí, se král Karel XII. rozhodl zchladit si žáhu na Norech. V roce 1718 vyslal do Trondheimu armádu 10 tisíc vojáků. Jenže král mezitím padl (jinde) a armáda se rozhodla vrátit. Ale v horách je zastihla sněhová bouře a 3000 mužů umrzlo.
Když se roku 1814 stalo Norsko součástí Švédska – vlastně (politicky) korektně psáno, když vznikla Švédsko-Norská Unie, rozhodl se král Karel XIV. postavit do Trondheimu silnici, aby měl Nory víc pod kontrolou.
Močály tak překlenuly desítky kamenných můstků, z nichž některé stojí dodnes.
Část cesty sv. Olafa po této staré Silnici Karla XIV. vede a byl to krásný úsek, i když deštivý.
Většina horské etapy vedla bohužel po nové asfaltové silnici. Ta už dnes neslouží přesunům vojsk, ale Norům jezdícím do Švédska na (pro ně) levné nákupy a německým karavanistům. A samozřejmě bláznům jdoucích pěšky do Nidaroské katedrály.
Na závěr jedna přírodní zajímavost. Největší švédský vodopád Tännforsen.
